Emanuel Chalupný, JUDr.

* 14. prosince 1879 v Táboře

v letech 1890 – 1898 vystudoval táborské gymnázium

v letech 1898 – 1903 studoval na Karlově univerzitě práva

roku 1903 obhájil doktorskou práci a působil v advokátní praxi

v letech 1910 – 1928 byl advokátem v Táboře

roku 1923 byl jmenován mimořádným docentem na univerzitě v Brně

od roku 1924 byl docentem sociologie na Českém vysokém učení technickém v Praze

roku 1928 se stal profesorem Svobodné školy politických nauk v Praze

roku 1936 mimořádným profesorem na univerzitě v Brně v oboru sociologie

roku 1939 byl penzionován a žil v Táboře

+ 27. listopadu 1958 v Táboře

     Emanuel Chalupný patřil k zakladatelům české sociologie. Jeho práce byla ceněna, takže působil dlouhá léta jako předseda Masarykovy sociologické společnosti, byl členem prezídia Sociálního ústavu ČSR, několik let byl viceprezidentem L‘ Institut international de sociologie v Ženevě a čestným členem řady dalších zahraničních sociologických společností. Jeho pětisvazková Sociologie vyšla v letech 1916 – 1927.

     Sociologickou metodu uplatňoval Chalupný na společenské vědy, ale i na vývoj české literatury, kterou podroboval sociologickým analýzám. Své názory, literární rozbory a kritiky, úvahy a sociologické rozbory publikoval v mnoha odborných i populárních časopisech, revuích a novinách. Řadu časopisů redigoval. Původně Masarykův žák, stal se později jeho nepřehlédnutelným odpůrcem a kritikem.

     Osobně se spřátelil s Otokarem Březinou, o jehož díle přednášel a publikoval nepochybně již od roku 1901. Nejstarší známý Březinův dopis Chalupnému byl odeslán koncem srpna 1904 z Červeného Hrádku, kde pobýval O. Březina u svého přítele lesníka Josefa Otce. V roce 1928 koncipoval na žádost Otokara Březiny jeho závěť, kterou Březina vlastnoručně opsal a datoval ji dnem svátku svého patrona sv. Václava, tedy 28. září 1928. Její faksimile bylo publikováno ve Výroční zprávě státního reálného Gymnázia v Moravských Budějovicích za školní rok 1928/29 na straně 5 – 6 a v publikaci Emanuela Chalupného Dopisy Otokara Březiny II, Dopisy a výroky Otokara Březiny s. 131 – 133 a s. 304. V této závěti byli jmenováni univerzálními dědici Dr. Emanuel Chalupný a inspektor Matěj Lukšů. (Později ho učinil vykonavatelem své závěti i F. X. Šalda). Osobně neměl E. Chalupný rád Jakuba Demla a publikoval o něm řadu nepravd, které se ukazovaly jako nepravdivé je při podrobném studiu pramenů. Na pravou míru mohly být uvedeny rovněž po vydání záznamů F. Jecha nazvaném „U Březiny“.

Šifry: Dr. E. Ch., E. CH., EM. Ch., Ch., Cha, Ch. Em.

Přispíval do časopisů: Akademie, Archives de Sociologie, Besedy Času, Čas, Časopis Svobodné školy politických nauk, Česká literatura, Magazín Družstevní práce, Sociální revue, Tvorba, Venkov aj.

Publikace se vztahem k Jaroměřicím:

Otokar Březina. Rozbor psychologický. Ženský obzor 1903 / 1904, č. 1, s. 9 – 11; č. 2-3, s. 31 – 33; č. 6, s. 86 – 87; č. 7-8, s. 100 – 102; č. 9-10, s. 125 – 132

Otokar Březina. Esthetické kapitoly. Přehled 1902 / 1903, č. 48, s. 776 – 778; 1903 / 1904, č. 6, s. 82 – 84; č. 9, s. 143 – 144; č. 15, s. 238; č. 20, s. 318 – 319; č. 21, s. 331 – 332

Z myšlének Otokara Březiny. Přehled 1902 / 1903, č. 42, s. 677 – 678

Otokar Březina. Studie. Lidové družstvo tiskařské a vydavatelské, Praha 1912

Básnické spisy Otokara Březiny. Přehled, 1912 / 1913, č. 41, s. 685 – 686

Ze života Otokara Březiny. Zlatá Praha 1918, č. 50, s. 596 – 599 

Březina. Reforma 13. 9. 1928, č. 210, s. 2

Aus der Jugend O. Březinas. Prager Presse 13. 9. 1928, č. 255, s. 7

Březina Otokar. Slovník národohospodářský, sociální a politický. Díl 2. O. Janáček, Praha 1929, s. 324 (encyklopedické heslo)

Der Nachlass Otokar Březinas. Prager Presse 14. 7. 1929, č. 189, s. 10

Památce Březinově. Národní osvobození 6. 7. 1929, č. 184, s. 5 – 6

Březinovy názory o populaci a eugenice. Národní osvobození 4. 10. 1930, č. 237, s. 1 – 2

Názory Otokara Březiny o náboženství. Sociologická revue, 1930, č. 1, s. 79 – 87

Poměr Ot. Březiny ke katolicismu. Horácko 17. 5. 1930, č. 20, s. 1 – 2

Posmrtné essaye Březinovy, zvláště „Dílo smrti“. Nová Říše 1930, č. 2, s. 4 – 8

Příspěvky k životopisu Otokara Březiny. Nová Říše, 1930, č. 1, s. 6 – 9; č. 2, s. 9 – 11; 1931, č. 4, s. 42 – 44, č. 5, s. 61 – 65

Z dopisů Březinových. Plán 1929 / 1930, č. 10 – 11, s. 647 – 649

Program a osud Nové Říše. Nová Říše 1931, č. 5, s. 92 – 96

Březinovy prvotiny. Rozhledy po literatuře a umění,1934, č. 2, s. 9 – 10, č. 3, s. 19 – 20

Redigoval:

v roce 1930 Nové eseje O. Březiny (spolu s O. Fialou a M. Lukšů),

v roce 1931 „Dopisy Otokara Březiny II, Dopisy a výroky Otokara Březiny“,

v roce 1932 O. Březina: Skryté dějiny, v roce 1936 Dopisy O, Březiny Anně Pammrové,

v letech 1930 – 1932 redigoval časopis Nová Říše zaměřený na studie o O. Březinovi

v roce 1939 dopisy O. Březiny a F. X. Šaldy,

v roce 1940 vyšla publikace „Duchovní přátelství“, vzájemná korespondence Emanuela

Chalupného, Ladislava Klímy a Otokara Březiny,

v roce 1941 spoluredigoval památník básníka a myslitele O. Březiny „Stavitel Chrámu“

Prameny, literatura:

archiv autora

Pallas G., Zelinka V.: Obrazové dějiny literatury české II. ČGU a.s., Praha 1926

(Zdroj: Slovník české literatury)